K Balatonu na kole - Tam a zase zpátky: Díl 9. - Podél Moravy

Mé putování se pomalu, ale jistě blížilo ke konci. Nastal předposlední den mojí cesty, kdy jsem se po osmi dnech vrátil zpět na území České republiky. Avšak tropické teploty neutuchaly.

Další díly

Díl 1. - Vstříc neznámu

Díl 2. - Napříč Slovenskem

Díl 3. - Na pokraji vyčerpání

Díl 4. - Dobrodružství pokračuje

Díl 5. - Vzhůru do Keszthely

Díl 6. - Zasloužený odpočinek

Díl 7. - Zase na cestě

Díl 8. - Peklo

Díl 9. - Podél Moravy

Díl 10. - Zpátky na začátek

Obrazem

Úvod k 9. dílu

Vítejte u dílu s číslem devět. Pokud jste předchozí díly nečetli, chtěl bych Vám doporučit, začít je číst pěkně popořadě, od dílu prvního. Odkazy na ně naleznete nad tímto textem.

Podél Moravy

Moc dlouho jsem tuto noc nespal, ale odpočinul jsem si dostatečně. Po probuzení následovalo každodenní sbalení stanu, zavazadel a dopuštění zásob vody. Jen snídaně mi chyběla. Okolo 7 hodiny jsem opouštěl kemp. Má cesta vedla přes Velké Leváre, skrze které jsem projížděl už včera. Zde jsem narazil na otevřený obchod s potravinami a po dlouhé době jsem měl opravdu bohatou snídani - od cereálií a pečiva, přes sladkosti až po ochucené mléko. Jak jsem byl zvyklý v Maďarsku utrácet za jídlo peníze v řádu stovek až tisíců, ani mi nepřišlo, že by 10 Euro bylo nějak hodně. Až po následném přepočtení jsem zjistil, že jsem za tuto snídani v obchodě nechal skoro tři sta korun. Poté jsem se vydal po hlavní cestě dále na sever. Původně jsem se sice chtěl plahočit přes silnice vedlejší, ale nakonec mi tato cesta vyhovovala. Rovinka, mírný provoz, stín, lehký vítr v zádech - co víc si může cyklista přát. Uháněl jsem probouzející se ranní přírodou kupředu. Cesta plynula tak hladce, až jsem se tomu sám divil. Projížděl jsem posledními slovenskými městy a vesnicemi a vzpomínal jsem, jak jsem teprve před osmi dny objevoval pro mě neznámé, slovenské území. Ani jsem nemohl uvěřit tomu, když jsem se dostal do toho úplně posledního na mé cestě - do Skalice. Nachvíli jsem se zastavil v centru, kde jsem si ve stínu odpočinul. Když jsem z města následně vyjel, silnice mě vyvedla na kopec a umožnila mi poslední výhled na nepřetržitě prosluněnou slovenskou krajinu. A když jsem se poté vydal z kopce dolů, již jsem míjel ceduli vyznačující hranice České republiky.

Pokračoval jsem dále až do Uherského Hradiště, kde jsem se před poledním žárem slunce ukryl ve stínu budov. Nejprve jsem se procházel po centru a navštívil jsem tak několik náměstí, které se nacházejí jen kousek od sebe. Po nějaké době jsem si vyhlídl stinnou lavičku, na kterou jsem se posadil. Za tu dobu mi docela vyhládlo, proto jsem vytáhl pečivo, které mi zbylo od snídaně a plátkový sýr, který jsem si ráno také koupil a poobědval jsem. Jelikož však nebylo v Uherském Hradišti moc co dělat a okolo mě bylo víceméně liduprázdno, začal jsem se po chvíli nudit. A utvrdil mě v tom i cyklista, který se za mnou přišel optat, zda nevím o nějaké akci, která by se tady konala, protože očividně také nevěděl, co má dělat. Pokusil jsem si namluvit, že už není takové horko jako včera a vydal jsem se dále, směrem na Napajedla, kde jsem měl dnes v plánu přenocovat.

Narazil jsem na parádní cyklostezku, která vedla z Uherského Hradiště až přímo k mému dnešnímu cíli. Je možné, že bylo stejné horko jako včera, ale jelikož jsem věděl, že za chvíli budu v kempu, mohl jsem jet vyloženě odpočinkovým tempem a jízda po této stezce tak pro mě byla úžasným zážitkem. Vedla ani ne pár metru od řeky Moravy. Každou chvíli kolem projela loďka, jejíž posádka si zajisté také naplno užívala tropické letní dny. A ty si určitě pochvalovala i spousta dalších lidí, kteří se po cyklostezce také proháněli.

Ani jsem se nenadál a byl jsem v kempu. Na recepci jsem zaplatil za nocleh, ale mimo jiné jsem zjistil, že pro využití sprch, je nutné si přikoupit žeton. Jelikož pro mě byla v takovém horku ledová sprcha víc než nutná, jeden žeton jsem si zakoupil a bylo to tak poprvé na celé mojí cestě, kdy jsem za sprchu utratil peníze. Vydal jsem se stavět stan. Plácek, kde se však kemp nacházel, byl celý odkrytý a nikde nebylo po stínu ani památky. Stan jsem tedy začal stavět v tom největším horku celého dne. Byl jsem s tím poměrně rychle hotov, ale na slunci už jsem vydržet nemohl. Rychle jsem si schoval všechny důležité věci do tašky přes rameno a vydal jsem se hledat stín. A nemusel jsem hledat dlouho, protože ihned před areálem kempu se nacházela restaurace s posezením ve stínu. V restauraci jsem si dal ledově vychlazené pití a odpočíval. 

K večeru jsem se pěšky vydal po cyklostezce do centra Napajedel, kde jsem se chvíli procházel, nakoupil si něco na večeři a dal se na cestu zpátky. Byla to pěkná procházka. Slunce již začínalo zacházet za obzor, oblohu barvilo pěkně do růžova a ani už nebylo takové horko.

Když jsem se vrátil do areálu, všude již byl stín. Ve stanu však ještě bylo nesnesitelné dusno, proto jsem jej dokořán otevřel a nechal jsem jej vyvětrat. Poté jsem si vzal čisté oblečení a ručník a vydal jsem se do sprch. Nemohl jsem se dočkat studené vody, kterou se příjemně zchladím, avšak čekalo na mě nepěkné překvapení. Teplota vody se nedala nikde regulovat a když jsem vhodil žeton na příslušné místo, začala téct voda teplá. Trochu mě to v tuto chvíli vytočilo. Ale co se dalo dělat. Za žeton už jsem peníze utratil, tudíž jsem se nakonec v teplé vodě osprchoval. Alespoň mi bylo chladněji, jak voda přestala téct.

Po sprše už následovalo jen ulehnutí do stanu a spánek. Při usínání jsem ještě slyšel zákazníky restaurace, kteří stále na venkovní terase posedávali a užívali si tropickou letní noc.

Stručné statistiky devátého dne:

Trasa: Malé Leváre – Napajedla

Ujetá vzdálenost: 105,7 km

Čistý čas strávený jízdou: 5h 45min